»
12. - 19. 7 BRESLAU ADVENTURE RALLYE

BRESLAU POLAND RALLYE 12. – 19. 7. 2014
Několik základních údajů a čísel o této rallye a naší účasti:

Startovali jsme v kategorii CROSS COUNTRY (CC), TRUCK ˃7,5t, s vozidlem IVECO 1834 4x4
Posádka byla ve složení Ostaszewski Grzegorz PL – řidič, Smetek Marcin PL – mechanik, Flandera Roman CZ – navigátor
Umístění v kategorii CROSS COUNTRY, TRUCK ˃7,5t, 2. místo, v celkovém hodnocení v kategorii CROSS COUNTRY jsme se umístily na 8 místě.
První místo v kategorii CROSS COUNTRY, TRUCK ˃7,5t získala ostřílená „dakarská posádka„ s vozidlem TATRA Queen 69 ve složení Loprais Aleš CZ - řidič, Walter Karel CZ – mechanik, Ferran Marco ESP – navigátor, v celkovém hodnocení CROSS COUNTRY skončila posádka tatry na 4 místě. 
Celková délka rallye Breslau         1.226,62km
Celková délka měřených úseků     1.072,58k m        

Průběh soutěže:
V sobotu 12. 7. 2014 od 15hod byla přejímka všech závodních strojů
V neděli 13. 7. 2014 začala již dlouho očekávaná ra plnohodnotná rallye Breslau denní etapou – prologem, na vojenském polygonu, kde byl převážně písčitý povrch.
Další etapa startovala také v neděli ve 24.00hod , kdy byl start do noční etapy, kolem 22hod začalo pršet a tak noční etapa se sice jela na stejném polygonu jako denní, ale na úplně jiném povrchu. Déšť trasu proměnil v jednu velkou kaluž s blátem.
Pondělní etapa (14. 7. 2014) startovala kolem 11hod , a byl to přejezd přes vojenské prostory (lesní porosty) z původního kempu Glebokie do nového kempu Borne Sulinowo. Etapa byla v některých místech hodně úzká a střídal se písek na lesních cestách s dírami, v kterých bylo bahno.
Úterý 15. 7. 2014, etapa byla v okolí kempu Borne Sulinowo, povrch byl písčitý a některé úseky byly opět opět dosti úzké, takže velká vozidla dostávala  zabrat. Celá měřená etapa vedla po vojenském prostoru.
Středa 16. 7. 2014, etapa byla hodně podobná té středeční jen o cca. 60 km kratší, takže hodně rychlá a na písku opět proloženém bahnem.
Čtvrteční etapa (Hanibal) 17. 7. 2014 byla opět vedena lesem po vojenských výcvikových prostorech a byl to přesun z kempu Borne Sulinowo do Drawsko Pomorskie. Etapa měla mít celkovou délku cca. 277km, a z  toho mělo být 231km měřených, ale z důvodů probíhajícího cvičení na vojenském polygonu, byla etapa zkrácena o cca. 91km.
Start páteční etapy 18. 7. 2014, byl posunut až na 15.30hod, jelikož na vojenském polygonu probíhalo stále ještě cvičení amerických vojsk. Nakonec jsme všichni mohli startovat do upravené etapy, která z původních 196km byla prodloužena na skoro 250km. Etapa to byla velmi náročná jak na navigaci, tak na techniku. Spousta strojů se vrátila s etapy na laně, nebo na odtahovce pořadatelů.
Poslední sobotní osmá etapa 19. 7. 2014, byla pojmenována jako „The spirit of Klaus Leihener“, po jednom z  pořadatelů této rallye, který tragicky zahynul. Jela se opět na polygonu v Drawsko Pomorskie, povrch byl písečný a trasy byly vedeny tak, aby bylo možné snadno předjíždět, jelikož tato etapa byla zvlášť klasifikována.

Teď několik mých osobních zážitků z  absolvovaného podniku, na který jsem se čtyři roky jezdil jako fanoušek dívat a v roce 2011 jsme individuálně projeli trasu Breslau Rallye, která se jela poprvé z Rumunska do Bulharska.
Tři dny před startem letošní Breslau Poland Rallye mi zavolal dobrý kolega Bigu z Polska, jestli mám zájem jet v posádce s Grzegorzem Ostaszewskim, že nemají navigátora. Jestli pojedu nebo ne, nebylo pro mě snadné rozhodnutí, jelikož v  témže termínu závodu jsme měli jet na expediční výpravu po Ligurských Alpách. Rozhodnutí padlo ve prospěch jednotlivce (tedy mne) a to, že pojedu na Breslau rallye, jelikož to byla nabídka, která se neodmítá. S Grzegorzem se znám také již nějaký ten rok, takže jsem mu zavolal, slovo dalo slovo a ve čtvrtek večer 10. 7. 2014 jsem byl v Polsku u Osztaszewskich.
Když jsem zjistil, jak jsou na tom obě auta (Iveco a Mercedes Zetros), tak jsem byl trochu překvapen, ale ne zaskočen. Situace byla standardní jako před každým závodem, který jsem do teď absolvoval, takže se šroubovalo, vrtalo, svařovalo, natahovaly se dráty, hydraulika, montovaly se sedačky a ještě spousta dalších „maličkostí“. Nakonec v sobotu 12. 7. 2014, jsme vyrazily okolo 15hod (to už začínaly přejímky) směr Glebokie, a  asi 300km cesty bylo před námi. Již po cestě jsme začali objevovat některé dětské nemoci závodních strojů, jako například přepálenou olejovou hadici, která se dotýkala výfuku, tekoucí vodní pumpu na nově zabudovaném motoru do Zetrose, ale nakonec vše dobře dopadlo, přes technickou přejímku jsme prošly bez ztráty kytičky a ještě později než mi přijel Loprais Team. Takže se zřejmě jednalo o standardní průběh před závody.
V neděli jsme jely první etapu, a nové tlumiče, které byly namontovány do Iveca, vydržely asi 30km když se odporoučel první. V noční atapě se se pak odporoučely pro jistotu oba přední tlumiče, a nebudu další běžné potíže  dále rozepisovat, prostě každou etapu jsme alespoň dvakrát nebo třikrát řešili přední tlumiče. Nejlépe se chovaly orginál tlumiče, které byly na Ivecu původně. Ty ale byly, v zájmu sportovních úprav, vyměněny za nové lepší a značkové.
Noční etapa byla pro nás nejúspěšnější z celého týdne, jelikož jsme ji vyhráli.  Do třetí etapy jsme tak najížděly z prvního místa v kategorii CROSS COUNTRY, TRUCK ˃7,5t. Ovšem tahle sláva nám nevydržela dlouho, nicméně byl to velmi hřejivý a příjemný pocit. Ještě se nám povedla čtvrtá etapa, kde jsme na lídra závodu posádku Tatry Queen 69 vedenou Alešem Lopraisem ztratili pouze 3:40sec. Potom ale přišly horké chvilky, když  jsme začali řešit takové „drobnosti“ v následné etapě, jako utrženou kabinu, kterou jsme musely uvázat na kurt, abychom byly schopni dojet do cíle etapy. Ulomený volant, se může zdát jako banalita, ale zkuste s ním řídit. Mimochodem fotka torza volantu se stala hitem na stránkách rally-breslau.com. S ulomeným volantem a jeho torzem jsme dojeli celkem 120 měřených kilometrů. V poslední etapě nám vypadlo přední okno, takže jsme měli velmi vzdušnou kabinu a asi 100km jeli trochu v průvanu. Boční okno nepočítám, ty jsme ztratily již v třetí etapě, takže jsme si mysleli, že jsem na takovou situaci zvyklí, ale přední okno, je přední okno. 
Musím také zodpovědně přiznat,  že jsme se díky mé navigaci ztratili v sedmé etapě a najeli jsme asi 20km navíc, což byla celkem citelná ztráta, jelikož do té doby jsme  jeli s „dakaristy“ celkem vyrovnaný závod. V průběhu etapy nám ještě aby toho nebylo málo, začala docházet nafta, takže jsme proto byli donuceni sjet z etapy dříve, za což jsme byly penalizování.
Vítězem poslední osmé etapy se stali naši týmový kolegové - OSTASZEWSKI st. s vozidlem MB Zetros a získaly cenu za nejrychlejší Truck ve všech kategoriích náklaďáků, jak do 7,5t, tak nad 7,5t a v obou kategoriích Extrem a CROSS COUNTRY. Takže etapu nazvanou jako memoriál Klause Leihenera vyhrál Krzystof Ostaszewski, Lukasz Piasecki a Papaj Slawomir.
Co napsat na závěr, byl to super závod a nepřekonatelný zážitek, který bych si kdykoli rád zopakoval. Myslím si, že jsme dosáhly super výsledku, jelikož Iveco bylo prakticky ve standardním provedení, kromě úprav, které musely být provedeny, jako demontáž sklápěcí nástavby, montáž závodních sedaček a pásů a výměny pneumatik a disků kol, a málem bych zapomněl na výměnu tlumičů (opakovanou). Odlehčení vozidla ztrátami skel a dalšími drobnýmni „úpravami“. Hodně málo jsme toho všichni naspali, jelikož jsme museli dlouho do noci řešit problémy vzniklé na autě. Nicméně si myslím, že  všechno to úsilí nebylo marné a druhé místo to potvrzuje.


Za offroadcz.cz
Roman

<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/9kj9yDPRIJw" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>